Libanonská republika

Libanonská republika

Libanonská republika se táhne 250 km podél překrásného východního středomořského pobřeží. Klenot Středomoří a kolébka Fénicie - Libanon s mohutnou hradbou třítisícových vrcholů a zbytky bájných cedrů je pouze 50 km široký (má celkově 10 452 km2) a přesto má kromě pouště všechna přírodní bohatství.

Úzký pruh pobřežní roviny, bohaté na zlaté pláže, přírodní zátoky a skalnaté útesy hostí hlavní město Bejrút a města Tripoli, Byblos, Sidon a Tyros.

Ostatní velká a malá města a vesnice jsou rozmístěna na pobřežním pruhu od severu na jih ve stínu hory Libanon, která strmě vystupuje ze Středozemního moře. Hlavními vrcholy horského pásma jsou al-Korna as-Sawdaa (3038 m) a al-Munaitra (2911 m) na severu.

Libanon byl celých 15 let mimo zorný úhel cestovatelů. Občanská válka mezi muslimy a křesťany, únosy bělochů, atentáty, izraelské útoky, to vše neskutečně efektivně zničilo obraz země v očích celého světa. A nejen na dobu občanské války, nýbrž i dlouho po ní. Dříve velmi oblíbená libanonská „riviéra“ téměř zeje prázdnotou i 10 let po válce. Turisté však budou cestu zpět do Libanonu hledat ještě dlouho. Alespoň zatím není turisty přelidněno.

Přestože je Libanon malinkou zemí jsou v něm nahuštěna tak rozdílná prostředí jako středomořské pobřeží, hory a zemědělské planiny. Současná lidská sídla se střídají se sídly antickými a středověkými. Středomořské přístavy jako Saida nebo Trablus splní představu každého snílka o trzích, barvách a vůních arabského světa. Pokud by vám v létě bylo na pobřeží vedro – můžete se zchladit v horách táhnoucích se zemí ve dvou rovnoběžných hřebenech. Když jste v horách, určitě nezapomeňte navštívit cedrové lesy, kterých už sice není mnoho, ale za to jsou libanonskou vládou po právu chráněny.

Hlavní město Libanonské republiky – Bejrút bylo dlouho považováno díky své strategické poloze za křižovatku mezi třemi světadíly – Asií, Afrikou a Evropou a za vstupní bránu k východu. Přibližně milión obyvatel vytváří jedinečnou směsku východních a západních kultur. Féničané město pojmenovali Beroth – město studní. To, že je jedním z nejstarších sídlišť člověka, je doloženo nalezenými ostatky z pravěkých dob. Nejvíce ke slávě města přispěla jeho právnická škola, která za panování Septimuse Severa (192 – 211 n. l.) vynikala nad školy v Konstantinopolu a Aténách a konkurovala škole v Římě.

 „Paříž východu“ Bejrút – vybízí k návštěvě Omarovy mešity, četné pozůstatky římských a byzantských památek, a nabízí mnoho jiných atrakcí mezi nimi Muzeum americké univerzity v Bejrútu, Sursockovo muzeum, Holubí skály, mnoho nákupních zón a velký počet restaurací s lahodnými menu světových kuchyní a také místní libanonské speciality.

Cedry Páně (Boží cedry) se nacházejí v pohoří Libanon a jsou od Bejrútu vzdáleny 120 km. Některé se 400 stromů jsou staré více než 1 500 let. Vznešený a nezničitelný strom – cedr je symbolem Libanonu a zdobí jeho vlajku. Po staletí používali Féničané, Řekové a Egypťané jeho dřevo na své domy, chrámy a sarkofágy. Nedaleko se nachází krápníkové jeskyně Kadiša s přírodními stalaktitovými a stalagmitovými útvary.

Harissa je nejdůležitějším křesťanským poutním místem v zemi. Socha Panny Marie, shlížející na celé pobřeží, váží 15 tun a je to dar Francouzů. Řecký ortodoxní chrám v podstavci byl postaven v roce 1904 a vysvěcen roku 1908. Vedle stojící moderní maronitská bazilika pochází až z 80. let 20. století. Panna Marie Libanonská je společnou patronkou obou náboženství.

Jeskyně Jeita, nacházející se 17 kilometrů severovýchodně od Beirutu, jsou považovány za největší přírodní div Libanonu. Cesta k nim vede údolím Psí řeky, která právě odsud vytéká. Silnici stavěli Švýcaři a pokračuje dále až do lyžařského střediska Faraiya. Protože zdejší sjezdovky a jejich vleky se nachází pouhých 60 kilometrů od Beirutu, je tak možné v jarních a podzimních měsících zvládnout v jednom dni koupání v moři i lyžování na horách.

Jeskyně Jeita se skládají ze dvou částí. Dolní jeskyně byla objevena v roce 1836. Její objevitelé to však neměli lehké, protože ušli sotva 30 metrů a do cesty se jim postavila voda - jeden z přítoků již zmíněné Psí řeky. Otevřena pro veřejnost proto byla až v roce 1958 a prohlídky se zde konají na lodičkách. Z dosud prozkoumaných 6 300 metrů je pro turisty zpřístupněno asi 500 metrů.

Shodou okolností, ve stejném roce, kdy byla zpřístupněna Dolní jeskyně, byla speleology objevena jeskyně horní. V ní je dosud prozkoumáno 2200 metrů, pro turisty byla v roce 1969 otevřena trasa, dlouhá 850 metrů a procházíte si ji sami, tedy bez průvodce. V Horní jeskyni je teplota 21oC, hlavní sál je vysoký 80 metrů.

Zajímavosti
- středomořská Saida (Sidon) s křivolakými uličkami starého města
- Džbail (Byblos), fénická architektonická chlouba středomořského pobřeží
- Trablus se starobylými mešitami a madrasami uprostřed živých uliček s rozsáhlými trhy
- posvátné údolí Kadiša s opuštěnými poustevnami a kláštery
- Baalbek, nejlépe zachovalé římské město na Blízkém východě, nejzachovalejší starověké chrámy – Jupiterův, Bakchův a Venušin chrám

Autor: Alexandra Rohanová

Článek byl zobrazen 2 853 krát.